Neapol 2013
Ve čtvrtek jsem se dozvěděl, že na letošní letní dovolenou máme čas pouze do úterý, proto jsem neváhal a začal hledat zajímavé letenky i jiné nabídky. Možná to bylo i z toho horka, ale zkoušel jsem i různé slevomaty, cestovky, všechno ale mimo mých finančních představ. Jako nejvhodnější Varianta se nakonec ukázala letenka z Prahy do Neapole na pátek 5:45 – 7:40 a zpět v pondělí 8:15 – 10:15, i když byla letenka koupena den předem, byla její cena 4000 Kč pro oba zpáteční včetně všech poplatků, což je u linky Praha – Neapol poměrně dobrá nabídka, obzvlášť když jsme měli v kreditu u Wizzu nevyužitých asi 2200 Kč, ve výsledku nás tedy letenka stála 1800 Kč.
Jelikož byl odlet takhle brzo, vydali jsme se do Prahy už ve čtvrtek večer, k přespání jsme zvolili hotel Iris Congress hotel v Edenu v Praze. Zajímavostí je, že hotel je přímo součástí fotbalového stadionu, ačkoliv má na tripadvisoru pouze 67% dal bych mu 80-90%, hotel pěkný, dobře dostupný, rozhodně odpovídá kvalitám a standardům 4*.
Na cestu na letiště jsme se vydali už v 3 hodiny a jelikož ještě nejezdilo ani metro, ani bus 119 na letiště museli jsme se vydat noční tramvají 51 ze Slavie na Karlovo náměstí a odtud nočním busem 510 na letiště. Celá cesta trvala hodinu, takže celkem záhul o zábavu se ale postarali nalitý študáci v buse:).
Ještě před cestou jsem si četl recenze na náš hotel a vůbec celou Neapol a ačkoliv vím, že to většinou vůbec není pravda, nechal jsem se trošičku rozladit a nevěděl jsem, co čekat.
Po příjezdu na letiště v Praze nás poněkud zaskočilo časování – let byl podle tabulí naplánován na 6:05, podle boardingů na 5:45, prošli jsme kontrolou, která byla díky charterům už takto časně ráno pěkně přeplněná a vydali se standardně ke Gate C21. Dostali jsem se až do druhého busu k letadlu, ničemu to ale nevadilo, protože se nedaří letuškám standardně najít někoho ochotného a anglicky mluvícího, kdo by si sednul k nouzových východům, obsadili jsme je tedy my. Po příletu do Neapole (let trval asi hodinu a půl) jsme byli vpuštění podobně jako v Barceloně přímo do prostoru odletů, pokud tedy v Neapoli přesedáte a neletíte z nebo do non-schengenu, přestoupit se dá i do 10 minut.
Jelikož v trafice neměli lístky na bus, museli jsme je koupit přímo v autobusu od „revizora“ za 4€/osobu. Bus pěkný, klimatizovaný, k hlavnímu nádraží se dostal za 15 minut. Tady jsme také vystoupili (většina českých turistů pokračovala dále do přístavu odkud směřovala na Ischia) a vydali se do našeho Hotelu Cavour, který byl přímo u zastávky autobusu. Z toho jsem měl největší obavy, protože komentáře tipu, že v okolí hotelu si lidi píchaj drogy nebo že je to nejhorší hotel na světě apod z tripadvisoru, mě rozhodili, nic ale nebylo pravdou. Hotel je blízko nádraží, proto se okolo potulují bezdomovci a prodejci všeho možného stejně jako v Praze. Hotel je staršího vydání a nejlepší léta má určitě za sebou, nic ale nevynahradí výhled z 5. patra na dopravní situaci před hotelem (dá se na to koukat 2 hodiny v kuse a furt je to zábava:) a Vesuv. Za tento sice starší ale naprosto čistý hotel jsme platili 500 Kč/os/noc se snídaní, což je podle mě příjemná cena.
Velkou výhodou chudšího jihu Itálie je cena jídla. Pizzu (nejlepší je rozhodně typická Margarita) jsme si kupovali za 7€ v Ciao Pizza přes uici a nikdy ve dvou nesnědli. Všude se daly koupit různé druhy italského pečiva plněné rajčaty, mozzarelou, ricotou, párkem za 0,5€ – 1€ za kus. Takže chees z mekáče rozhodně nehrozil.
Piazza Garibaldi:
Jelikož jsme poměrně spěchali s odletem, tak se nám díky velmi příjemné paní na nádraží v Pardubicích nepodařilo rozměnit (lze to pouze do 17:00 a od 19:00 – byli jsme tam v 17:05) a v Praze kupodivu ani na Floře ani Edenu nebyli směnárny, zkusili jsme si vyměnit ve směnárně v Neapoli, za 1000 Kč nabízeli krásných 25 €, takže tudy cesta také nevedla, jedinou byl bankomat – kapitola sama pro sebe, buď nefunguje, nebo Vás to k němu nepustí, ale nakonec se nám přeci jen podařilo vybrat.
Po rozkoukání jsme neváhali a pode plánu chtěli vyrazit k moři. Chaotickou dopravní situaci na jihu Itálie umocňuje ještě i to, že různé autobusové, trolejbusové, tramvajové linky a dokonce i metro a příměstské vlaky provozují jiní dopravci. Vybrali jsme si linku Circumflegra a stanici Marina de Licola, podle jízdních řádu na netu provozovatele Sepsa jezdí vlak každých 40 minut ze stanice Montesanto. Na Montesanto jsme se vydali pěšky z Garibaldi, kde jsme bydleli – procházka přes úzké typicky italské uličky je nezapomenutelná. Když jsme dorazili na stanici, spadli jsme opět do chaosu italské dopravy – automaty na jízdenky nefungují, u přepážky CHIUSO, naštěstí v trafice se lístky koupit dali, koupili jsme za 1,7€ na 120 minut a vydali se k nástupišti, kde jsme však potkali italský nápis, že vlaky dnes prostě jezdí jen 14:00-17:00 🙂 prostě jih Itálie. No co se dá dělat, nakonec vlak přijel, byl posílen a vydali jsme se na cestu. Čekalo nás ale překvapení – vlak skončil ve stanici Licola a dál nejede, když jsme se ptali mašinfíry, jen rozhodil rukama a zakroutil hlavou, vydali jsme se teda hledat jízdní řády, ve kterých bylo dopsáno, že do Marina de Licola jezdí vlaky až od 15.6. – podotýkám, bylo 14.6. :), nic nehledě na to, že na internetu Vám oficiální vyhledávač dopravce spojení vyhledá, co se dá dělat museli jsme se vydat zpět, abysme vůbec dorazili včas, než přestanou vlaky jezdit vůbec. Trochu rozladěni, jsme se vydali na prohlídku města a na pizzu.
Druhý den byl úkol jasný, dostat se tentokrát k moři. Vyrazili jsme tedy raději už v 8 metrem z Garibaldi na Montesanto (lístky se kupují před nádražní budovou v levém kiosku – i když ceník je v pravém kiosku:)) Denní lítačka na MHD vyšla jednoho na 3,10€. Na Montesantu jsme se rozhodli raději pro druhou linku Cumana, která směřovala do Torregaveta. Byla ovšem sobota a tak se k nám připojila spousta mladých Italů směřujících k moři, takže ve vlaku se nedalo skoro dýchat, ale 40min cestu jsme přežili. Torregaveta je fajn městečko u moře (posledních asi 5 stanic se dá vystoupit a koupat téměř všude), našli jsme veřejnou pláž, z Google jsem ale věděl, že za útesem by měly být pláže hezčí. Vydali jsme se tedy tam, problém Itálie ovšem je, že tyto pláže jsou placené, nakonec jsme ale dali 5€ za vstup a nelitovali jsme. Příjemná klidná pláž Lido de Fugo, v ceně lehátko se stínítkem, čistá voda, WC, sprchy, s opět velmi levným občerstvením (kafe, voda, kola, grenadina, magnum, vše po 1€). Když už jsme byli spálení (asi po 10 minutách:)) jsme se vydali zpět do města. Problém byl, že tentokrát jsme si nekoupili lístky zpět a přepážka opět uzavřena, nicméně turnikety zůstali otevřeny a jeden z pracovníků dráhy na nás mávnul ať na to kašleme a jdeme:). Vydali jsme se tedy zpátky na pokoj a pak do města, jeli jsme metrem na Dante, kde jsme si dali výbornou Grenadinu, potom metrem na Vanvitelli, kde je krásná vyhlídka na město, zpět jsme jeli lanovkou de Centrale, která nás dovezla do úplně jiné Neapole – čisté, moderní, obchodní – via Toledo, odtud jsme to vzali přes Trieste a Terst náměstí do přístavu a tramvají 1 zpět k nádraží. Jelikož bylo obrovské teplo, bylo to i to jediné co jsme zvládli.
Třetí den jsme se kvůli teplu vykašali na Ischii, památky, Pompeje, Sorrento a další zajímavé cíle v okolí Neapole a vydali se opět na pláž a večer na pizzu – bylo by to i proti Neapolské nátuře se někam hnát po památkách a zajímavostech, jen tak jsme odpočívali.
V pondělí jsme vstávali kolem 6 hodiny a na recepci zaplatili ještě poplatek městu (2€ za osobu a noc), se kterým je potřeba počítat – lze platit pouze v hotovosti – a vydali se na první bus na letiště. Tam už čekali taxikáři, kteří tvrdili, že Vás odvezou levněji než bus apod, v Neapoli prostě nikomu nic nevěřit:). Na letišti jsme byli poměrně včas, o to horší bylo, že náš let byl o hodinu zpožděn kvůli onemocnění jednoho z členů posádky, co se dalo dělat, dali jsme si naše poslední italské kafe a croissant a vydali se zpět do rovněž rozpáleného Česka.
Neapol rozhodně můžu doporučit, není se čeho bát, větší strach jsem měl rozhodně v Praze nebo Londýně v noci. Kombinací letenek a vlaků mezi Římem nebo Bari mohou vzniknout zajímavé výlety – tipy na tyto letenky naleznete určitě za nedlouho i na našem portálu.
Dobrý den, nějak nemůžu najít tu pláž Lido de Fugo, kterou zmiňujete ve Vašem článku. Prosím o upřesnění. Vlakem do Torregaveta jste jeli až na konečnou a dále ? Děkuji
Je to cca tady:
https://www.google.com/maps/place/Puntaromana/@40.8136874,14.0465596,17z/data=!4m12!1m6!3m5!1s0x133b13d100080ed3:0x743d5ec8168771e!2sTorregaveta!8m2!3d40.8115216!4d14.0450139!3m4!1s0x133b13d6c834a98b:0xeb5438cc5da53fcb!8m2!3d40.8142015!4d14.046445
Ano, až na konečnou.
Honzo díky moc, tvoje stránky jsou fakt super, hodně mi pomohli, vyrážím do neapole dnes v noci, tak snad to bude v pohodě. Marek
Ahoj, ještě jeden dotázek, ten alibus jezdí na letiště z náměstí Garibaldi odkud? Od Mc´donalds blízko hotelu Cavour, nebo je to výstupní zastávka?? díky
Marek
To je výstupní. Zpátky jezdí od budovy nádraží (souřadnice do google map: 40.853407,14.271725)
No supeer, díky moc za rychlou odpověď 🙂
Ahoj, jen jsem se chtěl zeptat jestli není problém s autobusem mezi náměstím Garibaldi a letištěm, máme letenky z Neapole na 8:15 stejně jako si měl ty a měl jsem trochu obavy jestli tam existuje nějaké spojení. Takže transfer busy jezdí každou chvíli???? Od kolika tam jezdí první spoj?? Marek
Ahoj, jo busy jezděj, docela i rámcově pravidelně…
Jízdní řád: http://www.anm.it/default.php?ids=15
Návod pro letiště tady: http://honzovyletenky.cz/neapol-naples-international-airport/
Super trip. Jen tak dál Honzo 😉